Tak jsem onehdy zabloudila do knihkupectví. Jako vytížená mamina, nemám mnoho času na čtení, natož sledovat novinky v knihkupectví. Měla jsem asi pět minut. Manžel objednával s mimísem jídlo a já (podobna letecké střele) vzala útokem knihkupectví. Dříve byste mě našli v oddělení cizojazyčné literatury a fantasy. Nevím, jak je to možné, ale zírám do regálů rodina, psychologie apod. "Jejda", už je to tady, je ze mě matrona. No nic, tak se smiřuji s novou životní dráhou, matky, kuchařky, uklízečky, doktorky, terapeutky...v podstatě řekněme "Žáníka", "Žán, podejte mi papuče." Radši bych byla pes, je na tom lépe než já. Alespoň ho někdo podrbe a dá mu nažrat. Zpět k regálu. Vidím sympatickou knížku, otvírám ji, začtu se do odstavce a vybuchuji smíchy. Najednou vidím manžela, jak za sklem mává, abych šla a klepe si na čelo. Na druhý den běžím do knihovny, omlouvám se autorce, ale z mateřské se rozšiřovat knihovnička nedá. Jak jsem se poznala...aneb chodící deprivovaný dudlík.
Například ve spaní. Každé dítě se dokáže naučit spát - tak se jmenuje bible pro každého zodpovědného rodiče. A je to pravda, o tom není žádných pochyb. Dětí je mnoho, návod k použití jeden. Základem je dát dítě spát, když je vzhůru. Jako rodič amatér jsem se rozhodla naprosto nesprávně PŘÍRUČKU neuposlechnout. Pokud tedy usnulo při kojení, necloumala jsem tím nebohým mláďátkem, abych docílila souladu s kapitolou jedna. Pouze jsem si pak musela zvyknout, že sloužím jako chodící deprivovaný dudlík.
Hlavně držet za jeden provaz, říkali. HUBEŇÁKOVÁ, Zuzana. Vstupte bez klepání: Odpovědi na otázky, které jste si nikdy nepoložili. Praha 5: Ikar, 2015, s. 19.
A tak jsem ráda, že nejsem jediný chodící dudlík. Jsem přece Mama Boss a já se svým dítětem, když usne při kojení, také třást nebudu, nejsem padlá na hlavu, hlavně, že spinká.
Komentáře
Okomentovat