Pocuchaná máma...Myšáka a Bobíka

Jen tak od srdíčka...do deníčku :) Den 29. září si budu pamatovat až do smrti, jak se říká. Můj osmiměsíční synek poprvé sám od sebe pusinkoval maminku. Seděl na zemi, otočil se na mě, natáhl ručičky, vzala jsem ho. On otevřel pusinku a připlácl ji na tu mou a začal mě pusinkovat "olizovat" :), bavilo ho to asi 15 minut. Odpustila jsem mu i to, že jsem už tři noci nespala. Láska mého života.

Jak to mají jiné maminy, nevím, ale já pořád řeším dvě věci spinkání a oblékání. Není se čemu divit, když neumím obléct sama sebe (viz předchozí příspěvek), natož chudáka mimino. Abyste měli představu jak můj boj s oblékáním vypadá, zmíním klíčové okamžiky doby minulé. Začalo to již v porodnici. Na odchod z nemocnice jsme se dostatečně připravili. Malému broučkovi nakoupili dupačky a košilku, krásnou mikinku s norskými vzory, od babičky jsme měli kombinézku a čepičku s rukavičkami ladící k mikince. "Maminko, tady máte miminko, můžete si ho ustrojit". "Ehm...tak jsem se do toho dala. V životě jsem žádné dítě neoblékala, v porodnici mimi převlékaly sestřičky, vrchol mých zkušeností bylo občasné vyměnění plínky, tudíž vystrčení nožičk z overálku. Tak jsem to nedala. Zachránila mě vrchní sestřička, maminka mého žáka, miminko mi ustrojila a ještě mě uklidnila, že strojí miminko všem známým, co jdou z porodnice. Budu si myslet, že mě nechtěla jen konejšit. Patálie pokračo...

Čtyřicet pět minut spánku znamená protivné a ukňourané odpoledne. Stála jsem nad mrňousem a přemýšlela, zda ho znovu upsat, nebo vyrazit po čtyřech vlekoucích se dnech konečně ven (virózka). Vždyť se může v kočárku dospat, že? V ten okamžik jsem tomu ještě chtěla věřit, haha...kdybych to jen tušila...Nakrmit, namazat (máme atopický ekzém), ustrojit protivné mimi je docela zabíračka, zvláště když spustí nesnesitelný řev, kdykoliv ho položíte. K tomu ustrojit sebe, sbalit vše potřebné, zkontrolovat, zda jsme dostatečně oblečení. Ufff, tak vyrážíme.  Z okna se ten déšť nezdál tak hustý, no nic, slídička na kočárek, nahodit kapucu, počasí nás nezastaví. Pán tvorstva také musí jíst, koupit konopný balzám, který nám pomáhá proti škrábání (atopický ekzém), vyměnit v knihovně knížky, nebo mi z Franty vláčka náklaďáčka bude brzy hrabat. Spokojená, že mám umyté vlasy, konečně jsem zase namalovaná, ošklivé ječené zrno je pryč. Dokonce jsem si nalakovala i nehty. Vlastně si myslím, že dneska ...

Tak jsem onehdy zabloudila do knihkupectví. Jako vytížená mamina, nemám mnoho času na čtení, natož sledovat novinky v knihkupectví. Měla jsem asi pět minut. Manžel objednával s mimísem jídlo a já (podobna letecké střele) vzala útokem knihkupectví. Dříve byste mě našli v oddělení cizojazyčné literatury a fantasy. Nevím, jak je to možné, ale zírám do regálů rodina, psychologie apod. "Jejda", už je to tady, je ze mě matrona. No nic, tak se smiřuji s novou životní dráhou, matky, kuchařky, uklízečky, doktorky, terapeutky...v podstatě řekněme "Žáníka", "Žán, podejte mi papuče." Radši bych byla pes, je na tom lépe než já. Alespoň ho někdo podrbe a dá mu nažrat. Zpět k regálu. Vidím sympatickou knížku, otvírám ji, začtu se do odstavce a vybuchuji smíchy. Najednou vidím manžela, jak za sklem mává, abych šla a klepe si na čelo. Na druhý den běžím do knihovny, omlouvám se autorce, ale z mateřské se rozšiřovat knihovnička nedá. Jak jsem se poznala...aneb chodící depr...

Znáte to, teda nevím, jestli to znáte, ale většinou se to říká, když se pro něco rozhodnete, ale vlastně se to úplně nepodaří, takže "Znáte to". Jak jsem se stala Mama Bossem a moje mimi dělá přesně to, co chci. Mimi stvůřička právě usnula a já doufám, že budu mít čas vypít kafe a nastartovat své spánkem deprivované tělo, myslím, že už osmým měsícem funguje jen na záložní baterie. Prosím, prosím, spinkej, ať to není jen šlofíček. Jak mi bylo hej, když jsem si hladila bříško, představovala si, jak bude brouček vypadat a říkala si, budeš hodné mimi, budeš krásně spinkat a maminka si tě nerozmazlí, budeš usínat sám, to zvládneme, no, sorry jako. A tak v porodnici řval a řval a já se styděla, že z mého pokoje vychází neustálý křik a brek.  Jak je možné, že mi sestra vždy přiveze spokojené, tiché, ve většině případů spinkající mimi? A tak to začalo. Pšššš, pšššš...spinkej...spi děťátko, spi....a už jsme houpali a kolébali....Ale doma, doma to bude jiné, tady nechci vypadat ...