Kojící breakdown :)

V neděli večer, když se manžel vrátil z práce domů, mě našel v slzách, celou opuchlou od usedavého pláče. Ptal se, co se děje. Tak jsem vykoktala, že M.... Manžel byl vyděšený a utíkal zkontrolovat pokojně spícího drobečka v postýlce. Když jsem mu vysvětlila, že jsem musela miminko odstavit a přestáváme kojit, že je mi to líto a mám tím pádem pocit, že mě nepotřebuje...jen si ťukal na čelo a vůbec nerozuměl tomu, proč tak vyvádím. Vždyť se konečně najíš. Nemusíš už držet dietu, to je dobře,ne? Argumentoval. Já vím, celé těhotenství dieta kvůli cukrům, hned po narození syna dieta kvůli alergii na mléčnou bílkovinu a vejce. Vím, že jsem se už osmnáct měsíců pořádně nenajedla, zhubla jsem a jsem 8kg pod svojí původní vahou....ale i tak, já bych to snad vydržela i celý život :D Je to legrační, když si vzpomenu, jak mi kojení přišlo nechutné, že mimina ocucávají matkám prsa na veřejnosti, nejvíce jsem nesnášela, když děti doběhly k maminám a začaly jim tahat výstřihy...ble, ble, ble...a teď...V těhotenství jsem si tak nějak říkala, že bych chtěla kojit devět měsíců, slyšela jsem, že je to optimální doba na odstavení. Poté co brouček hodně marodil a zjistili jsme, že je alrgik, jsem si říkala, že vydržím, co nejdéle, aby měl protilátky apod. No, v hlavě se to asi nějak naprogramovalo...a vyšlo nám to na těch devět měsíců. M. si pomalu odvyká...a dokonce se přestal škrábat...od narození do něho cpeme fenistil kapičky, věčně je rozškrábaný...bojujeme s atopickým ekzémem, i přes moji přísnou dietu, ho muselo něco v mléku dráždit...asi to tak mělo být. Doufám, že mě bude pořád potřebovat....připadám si teď nějaká nevyužitá :D